Opsion 007 - 23. 1. 2010
jumping - 2. místo
zkouška SA 2 - 2. místo
agility - 3. místo
V sobotu jsme se s Luciášem vydaly na naše první letošní závody – do jezdecké haly, do HK, na Opsion 007. Po loňských zkušenostech s příšernou zimou v hale se Luciáš rozhodla přihlásit nás jen na sobotu. Že to byl víc než dobrý nápad bylo jasné už pár dní před závody, kdy se venkovní teploty pohybovaly hluboko pod bodem mrazu. Ráno před odjezdem se Luciáš ještě pohledem na teploměr ujistila, že je nejspíš vážně úplně šílená a vyrazily jsme směr HK, kde jsme se potkali se spoustou dalších, podobně šílených, agility nadšenců. A celý den jsme všichni měli možnost se přesvědčit, že vloni vlastně zas až taková zima nebyla :-). Závody posuzovala rozhodčí Alice Glöcknerová.
Prvním parkurem na rozběhání a rozehřátí byl - jako většinou jumping. Startovní pole smolíků a medíků nebylo zas až tak široké, za to „těch s nožičkama“ bylo něco málo přes šedesát :o). Asi i proto se Luciáš nestihla přezout do kopaček a už nás volali na start. Původní záměr nechat mě sedět na startu a vyběhnout na levou ruku Luciáš neočekávaně vzdala a vyběhla jsem skoro „z ruky“ a na pravou. Ale tady do bylo celkem jedno. Parkurem jsme se celkem slušně propletly a cílová „skoro rovinka“ (rovinka by to byla, kdyby psovodi stíhali) prověřila Luciášovu kondičku … no, ještě má co dohánět :-). Trochu improvizace a do cíle jsme doběhly čistě a na druhém místě. Takže paráda a teď už jsme s klidným svědomím mohly zkoušku i agi „obětovat“ kladině (což bylo tak jako tak v plánu).
Dvojková zkouška nebyla úplně jednoduchá, ale celkem běhavá. Tentokrát mě Luciáš nechala sedět na startu a dala si náskok, abychom se mohli pořádně rozběhnout. A protože se stihla i přezout do kopaček a protože ji mrzly nohy, snažila se běžet rychle :-). Očekávala, že kladinu jako obvykle bezmyšlenkovitě přeletím, jenže já překvapila a na povel zastavila – pro jistotu už nad zonou. Takže ještě kousek poposednout a zbytek parkuru si užít :-). Do cíle jsme dorazily opět bez chyby, ale i díky zdržení na kladině (no asi ne jen tam) nám prtík Kvído dal celých pět vteřin. I tak jsme se ale umístily na druhém místě.
Poslední parkur – tedy agility – byl také hezky běhavý, ale plný skrytých pastí. Některých jsem si nevšimla, od jiných jsem se nechala uřvat. Sestupka kladiny byla opět pomalejší, ale bez chyby, takže i tento parkur jsme daly čistě a doběhly si pro třetí místo.
No co víc si přát :o) … na začátek sezony prostě paráda, jen kdybychom v tomto duchu pokračovaly i nadále. Domů jsme dorazily unavené, totálně vymrzlé, ale nadmíru spokojené :o)