Svatohubertské slavnosti v Kuksu
7. 10. 2007
Zase jedna z neobvyklých sobot :-), kdy se nevstává za tmy, ve spěchu se nebalí poslední nezbytnosti a nechvátá se s fousáčema na nějaký závody. Naopak jsme se v klídku vyvalovaly v pelíšku - Luciáš mě na chvíli pustila k sobě - a vstávalo se, až když na to byla nálada. Po snídani ale přeci jen Luciáš začala balit batůžek, vzala i mojí mističku a nějaký mlsky a já vyfasovala obojek. Naskládaly jsme se do auta - tentokrát fakt jen já a Luciáš - a vyrazily směr .... směr Kuks.
V Kuksu se dnes totiž konaly Svatohubertské slavnosti a Luciáš se rozhodla, že když už nepřihláila kluky na žádné závody, vyrazíme alespoň za kulturou. Páni to vám byl príííma nápad - tam bylo ták moc zajímavých věcí. Bohužel mě ale Luciáš za celou dobu nepustila z vodítka - no asi věděla proč :-). První co mě fascinovalo, byli dravci, které přijela představit skupina sokolníků Seiferos. Strašně jsem se snažila k nim dostat, ale nepovedlo se, to by bylo ródeo. Trošku jsem komentovala, když zrovna nějakýho výra nebo orla nechali proletět, ale naštěstí se žádný z nich nerozhodl lovit něco, co neměl, nebo někoho ... třeba mě.
Po vystoupení sokolníků byli nám všem návštěvníkům představeni pesani - a né jen tak ledajací - ale různé druhy loveckých plemen, což jsem i já, takže jsem se chovala slušně, abych je nerušila. Poté, co jsme se dověděli "kdo je kdo", nám předvedli něco málo z jejich myslivecké praxe. Voni vám třebas našli pohozenýho zajíce (samo že ne živého) a úplně klidně a poslušně ho přinesli svému pánovi. To nechápu, to já bych fakt neudělala - přeci když něco najdu, tak je to moje a tečka :-). Pak jsme se šly podívat, jaké soutěže měli připravené pro děti a tam jsem se snažila ulovit umělé klíště - ač jsem tam byla jako návštěvník, byla jsem v té chvíli představena jako lovecký pes učený proti klíšťové encefalitidě :-) - no ale Luciáš mě ho ulovit nenechala, prý bych ho zničila - co tím asi myslela :-))?
Další na programu byl "Parforsní hon a ostatní lovecké zábavy" v představení od České barokní společnosti. To vám přijel "šéfik" v dobovém oblečku na koni a začal honit jakože pytláka. Jsem mu chtěla pomoct, ale z toho vodítka se fakt nedalo prchnout, tak jsem ho alespoň dost hlasitě podporovala. Taky s sebou měli jednoho dravce a ten se snad ničeho nebál a proletěl klíďo i pod koněm. Pak mě ale dost naštvali, krom jiného předváděli i střelbu z historických zbraní. Před výstřelem sice varovali diváky, že to bude "velká rána" a ať si raději zacpou uši - a tak je Luciáš zacpala mně, abych se nelekla. Jenže další rána bohužel vyšla nečekaně a úplně bez varování, což mě tak moc vyděsilo, že jsem se rozklepala Luciášovi v náručí a klepala se až do konce představení, i když už pak nestříleli. Ale pšt, to je tajný, to nikomu neříkejte :-). Uklidnila jsem se až když mě Luciáš rozdováděla na mlsky.Pak jsme se ještě z dálky podívaly na koníky, kteří přeskakovali překážky a i když program ještě zdaleka nebyl u konce, vyrazily jsme zpátky domů. Já vám byla ták ucaprtaná a unavená, že jsem celou cestu prospala :-).
Pár foteček najdete tady :-)
Pár foteček najdete tady :-)
