Rozkoš - Sultán Cup
28. 5. 2007
O víkendu 26. a 27. 5. měli kluci zase naplánované závody a já jsem tam samozřejmě nebohla chybět. Tentokrát jsme jeli k moři - východočeskému :-), tedy na Rozkoš. Páč Luciáš nechtěla stresovat v sobotu ráno, vyrazili jsme tedy už v pátek ... bohužel bez foťáku, takže obrázky jen ilustračně :-)
Celý víkend jsem zase byla úúúplně nejhodnější štěňátko - já to totiž ani jináč neumím :-). Vyfasovala jsem svoji boudičku - mám teď úplně stejnou jako kluci a už jim nemusím závidět a nemusím se krčit v té pro mrňata - a společně s ohrádkou jsem měla celkem slušný výběh. Ale když se na mě přišel někdo podívat, tak jsem dělala strááášně nešťastnou a každého jsem svýma psíma očima prosila, aby mě pustil ven. No ... většinou nepustili ... pochovali, pomuchlali, pohladili a vrátili ... a já se tááák ráda předvádím jak jsem hodná a roztomilá :-). Už jsem dokonce i sama pochopila, že vyvalovat se celý den na sluníčku není to pravé ořechové a byla jsem ráda, že mám stín. A protože nám i pršelo, tak jsem se celkem chytře chodila do boudičky schovávat, až se Luciáš divila. I spát jsem tam chodila dobrovolně ... že bych dostávala rozum?
No rozum ... teprvá se "vyvíjím", takže to s tím rozumem asi nebude tak horký. Ale musela jsem trochu vyškolit Luciáše (prý jsem pěkně vyčůraná ... nechápu, čůrat přeci chodím ven kdy se mi zachce). Přesně vím, kdy u sebe nemá vůůůbec žádnou dobrůtku - a pak se ze mě stává maličko "hluché a ještě nevycvičené mládě" ... si mě klidně zavolá a diví se, že nechci přijít - co bych z toho asi tak měla, když vííím, že zapomněla piškůtky. A když už náhodou přijdu, tak se ale rozhodně nenechám polapit, to tak, je to docela sranda Luciáše pozorovat, jak se snaží mě chytit, ale jsem rychlejší a mazanější :-) ... pravda, někdy se mi utéct nepovede. Nevím, jak "funguje" Gordon a Hacky, ale já se rozhodně řídím heslem, že zadarmo ani kuře nehrabe. Skleróza je prý hrozná věc, ale z toho Luciáše vyléčím - co na tom, že pamlsky většinou zůstanou v chaloupce jen proto, že se občas tvářím tak, že už to prostě dýl nevydržím a že musím ven hned, jináč bude pozdě. Nedá se nic dělat - jídlo je jídlo, na to se musí myslet vždy a za všech okolností :-).
Byla jsem se i koupat, ale nééé v té špinavé vodě, co jí říkají moře (tu jsem chodila jen hóóódně z blízka okukovat :-) ), ale v celkem čisťoučkém brouzdálku pro děti ... no koupat, já tam nevlezla, páč Luciáš se mnou jít nechtěla, že prý je v kopačkách nebo co, tak mě jen celou zmáchala ... bylo to ale příjemné. Pak mě tak trošku "chytl rapl", takže jsem začala pobíhat po kempu jak neřízená střela, abych se trošku osušila. Domů jsem se vrátila zase moc moc unavená, takže jsem byla úplně hodná až do rána ... až mě musela budit Luciáš, aby vůbec mohla jít včas do práce.