Tak ani tuhle sobotu jsem neměla zůstat doma a jen tak se povalovat. Když Luciáš s bráškou Jirkou vstali, sbalili své připravené batůžky (včetně mých propriet J) a vyrazili jsme. Tentokrát ale ne na vlak, jeli jsme autem - a to rovnou do Sopotnice, kde byl jeden ze startů letošního 36. ročníku pochodu "Přes tři hrady".

Po příjezdu do Sopotnice jsme byli všici překvapeni, kolik že lidí se sem sjelo, málem jsme neměli kde zaparkovat. Luciáš vybrala trasu pro pěší dlouhou 15 km, která ovšem "obsahovala" hrady pouze dva. Ale i tak to stačilo. Začátek cesty byl docela strmý kopec, který nám dal dost zabrat a to jsme vlastně ještě byli svěží a plní síly J. Ale po výšlapu zákeřného kopce jsme došli do lesa, kde už se šlo příjemně. Horší byly ty davy lidí - vepředu, vzadu, všude někdo byl a bylo nás tolik, že se nedalo "rozprostřít se někde do prostoru" abychom mohli jít samy. No na druhou stranu, alespoň jsme nemohli zabloudit. Došli jsme tak až k prvnímu hradu - Potštejn, kde jsme dostali razítko, jako že jsme tu opravdu byli.

Potom jsme sešli dolů k silnici, kterou jsme přešli a dál pokračovali cestou, kterou už znám, páč tudy jsme šli při žambereckém dogtreku. Tentokrát se ovšem šlo maličko líp, páč jsme se nemuseli strojit do pláštěnek. Celou cestu nám příjemně slunilo svítíčko a v příjemném lesním stínu to byla prostě paráda. Občas jsem se vydala prozkoumat řeku, kde bylo plno lodiček - Divokou Orlici zrovna dneska sjížděli vodáci. Lesem jsme došli až do Litic, kde jsme vyfasovali druhé razítko a to u hospůdky "Pod hradem". Teoreticky to znamenalo, že na hrad vlastně nemusíme, prakticky se Luciáš rozhodla, že se tam chce podívat. Jirkovi se do kopce moc nechtělo, tak na nás počkal dole, já s Luciášem jsme se nahoru statečně vyšplhaly J.

Cestou dolů jsme "nabraly" Jirku a pokračovali společně dál. Nějakou dobu se šlo na přímém slunci a po silnici a já jsem toho začínala mít plný tlapky. Ale vydržela jsem a když jsme došli do lesa, zase jsem ožila J. Sice to byl teď samý kopec - nahoru, dolů, ale bylo to v lese a byla to paráda. Teď už toho ale začínali mít tak akorát mí dvounožci J. Ale i oni vydrželi a celkem v pohodě jsme došli až do poslední fáze našeho výletu. Těsně před cílem se procházelo Sopotnicí, tudíž zase po staré asfaltové cestě a zase na sluníčku. No jednou jsem se pokusila o stávku, to když jsem došla do příjemného stínu v trávě, tak jsem tam sebou sekla a doufala, že už je konec. No nebyl, takže po kratičkém odpočinku jsme pokračovali dál, ale už to byl fakt jen kousek J.

Nakonec jsem celou cestu statečně zvládla a i když se vlastně za krásného počasí jde maličko "hůř" než za ošklivého, byl to příjemný výlet a všici jsme byli rádi, že jsme nezmokli. Na konci trasy jsme se dozvěděli, že letošního ročníku se zúčastnilo něco okolo 4.500 lidí (pejsky bohužel nikdo nespočítal, ale bylo nás taky hodně J) a jen na "naší" trase nás bylo asi 2.900.