Třetí lekce bezkontaktního norování
Tak vám nevím, něco je jinak J asi se mi to všechno v makovičce srovnalo správným směrem. I dneska jsem před samotným vstupem k noře ječela jak pavián a snažila se "překřičet" všechny ostatní pesany ... a štěkala jsem i u nory.
Ale oproti munule jsem do nory šla úúúplně dobrovolně a celkem i radostně a cestou k prvnímu kotli jsem si taky poštěkávala J. Pravda, těsně k lišce jsem nedošla, dobrýho půl metru jsem si tam nechala volno a tady jsem štěkala jen na povel ... ale štěkala a to je hlavní. Takhle nadšeně jsem došla postupně až k třetímu kotli, ale ke štěkání jsem se nechala ještě pobízet J.
Potom jsem i celou noru proběhla až k lišce a tady jsem trochu zaštěkala sama - nejsem tak prdlá jak bordíci nebo jezevčíci, ale snažila jsem se a snaha se cení J. Prostě dneska jsem udělala Luciášovi radost J. Na chvíli nám pan normistr lišku za plotem ukázal ... a to jsme ječeli všici.
Možná si to půjdu ještě jednou vyzkoušet, ale zkoušky teď opravdu řešit nebudem, prý se Luciáš půjde jen podívat, jak by to vlastně mělo vypadat. A já prý zůstanu doma, abych je svým nadšeným jekotem nerušila J.